Ve stínu vlka-------5. Kapitola

1. března 2012 v 20:14 | Mišel Eruvie Lexová |  Ve stínu vlka
"Nezlobíš se? " zeptal se mě Lukáš, když jsme přišli ze zkoušky.
"Proč bych měla?" zeptala jsem se udiveně.
"No, že sem nás spojil." Sklopil hlavu
"Lásko, já ani nevěděla, že to jde. Jsem moc šťastná, ale nevím jestli to mam brát jako vlčí manželství." Usmála jsem se nad slovem manželství.
"No je to manželství." Chtivě se na mě usmál a mě došlo o co mu jde.
"Ať tě to ani nenapadne." Zavrčela jsem, ale ne vážně.
"Myslím, že bychom měli jít spát." Řekl a potutelně se při tom usmíval.
Věděla jsem, že se z toho nevykroutím a ani jsem nechtěla. Poslušně jsem se nechala odnést nahoru. Lehce mě posadil na postel a sedl si naproti mně. Usmál se a naklonil se ke mně, aby mi dal polibek. Přitiskla jsem se k němu a vášnivě ho políbila. Hladila jsem ho po vlasech, zavrněl. Oběma se nám změnila barva očí.
Svlékla jsem mu košili. Přikryli jsme se dekou. Vášnivě se mě dotýkal, i tam, kde se mě nikdo jiný ještě nedotkl. Odtáhla jsem se, zarazil se. " Co se děje?"
"Mám strach"
"Z čeho?"
"No, že otěhotním."
"Nechceš děti?"
"Nechci ty lidské, celý život jsem chtěla vlčí."
"Vážně?"
"Myslíš si, že jsem hloupá?"
"Ne, ale vydrž chviličku." Vstal a šel pro telefon.
Zrudla jsem nebyla jsem zvyklá, aby mi v ložnici chodil nahý kluk. Ale nemohla jsem na něj přestat zírat byl tak hezky urostlý, svalnatý. Takového kluka jsem vždycky chtěla. Někam volal, a podle hlasu mluvil s mým otcem. Srdce mi málem vyskočilo z krku, proč volá mému tátovy? Byla jsem tak mimo, že jsem ani nevnímala o čem, se baví.
"Eruvie? Jsi v pořádku?" díval se na mě se strachem v očích.
"Jen jsem se trochu ztratila v myšlenkách, to dělám často." Bylo mi děsně.
"Mluvil jsem s tvým otcem. Říkal, že si není jistý, jestli je to možné, ještě mi zavolá.
Zrovna zazvonil telefon, Lukáš poslouchal výklad mého otce, poděkoval a zavěsil.
"Tvůj táta trochu prohrábl knihovnu a něco našel."
"A?" zeptala jsem se, byla jsem nervózní.
"Můžeme mít štěňata, ale musíme si vyměnit krev."
"Cože? Jak vyměnit?" zděsila jsem se.
"Říká se tomu krevní partnerství. Spojíme svou krev a naši vlci se spojí i genově. Síla genu bude natolik vysoká, že místo lidských mláďat porodíš vlčí. Chceš vlčata?"
"Já chci, chceš i ty?"
"Eruvie" položil mě do postele a zostřil své tesáky. Jemně se kousl do ruky, udělala jsem to samé. Dali jsme ruce k sobě. "Neboj se budu opatrný."
"Věřím ti." S těmi slovy jsem se mu celá podvolila. Nejdříve to zabolelo, ale pak už to bylo snesitelnější.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ráno jsem se probudila, byla mi zima a tak jsem se oblékla. Podívala jsem se na postel a zhrozila se, postel byla od krve. Lukáš nikde, nejdříve jsem si myslela, že jsem mu ublížila. Pak mi došlo, že jsme se kousli do ruky. Mezitím přišel Lukáš a v ruce nesl tác se snídaní. To jsem uvítala moc ráda. Když jsem se najedla vzal si mě na klín a hladil mě po vlasech, bylo mi s ním dobře. "Bolí tě něco, lásko?"
"Nic, je mi dobře. Lukáši myslíš, že se to povede?"
"To doufám. Pokud bychom nebyli úspěšní, zkusíme to znovu." Usmál se a já mu úsměv oplatila. Vstali jsme a já se šla obléct do oblečení na ven. "Půjdeš se mnou?"
"Kam? Já myslel, že chceš být doma?
Ne nechci, chci si zaběhat.
"Fakt? No tak to jdu s tebou. V lidské podobě, už jsem dlouho neběhal.
Vzali jsme si na sebe sportovní oblečení a vyšli. Nadýchala jsem se čerstvého vzduchu. Slunce bylo již poměrně vysoko, když jsme se rozběhli. Milovala jsem běh. Rozhodla jsem se navštívit tátu a poděkovat za radu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama