Ve stínu vlka-------4. Kapitola

1. března 2012 v 18:17 | Mišel Eruvie Lexová |  Ve stínu vlka

"Tati jsem tu."
"Eruvie, pojď dál."
"Přišla jsem jak jsi chtěl."
"Byl hodný? Neublížil ti?"
"Ne tati. Nechvátá na mě."
"To jsem rád. Jde o tvé přijetí do smečky. Přidáš se ne?"
"No asi bych měla ne?"
"Samozřejmě, jsi má dcera jednou smečku povedeš. Navíc jsi talentovaná umíš se výborně proměňovat, nedělá ti to vůbec problém."
"Děkuji za pochvalu, to ty jsi ho včera odvolal?"
"Lukáše? Musel jsem, byla porada, promiň."
"To nic, jen, že jsem ho vůbec dneska neviděla."
"Co chceš, je to přece vlk." Zasmál se.
"Já vím. Chybí mi." Zasnila jsem se.
"Dneska začneš!"
"S čím? Jako se zkouškami?"
"Ano, ale jen se zkouškou."
" To je?"
"To se dozvíš večer."
"Dobře, jdu hledat Lukáše."
"Tak večer Eruvie.
Sešli jsme se v celkem hojném počtu. Byla tam skoro celá smečka. Táta mi zadal úkol, ulovit jelena. Což by nebyl problém, kdybych uměla lovit. Otec přinesl nádobu a v ní byla krev. Okamžitě se mi změnila barva očí na zlatou a zavrčela jsem. Pud mě chtěl pohánět poddala jsem se mu. V běhu se proměnila a šla po pachu jelena. Krev v nádobě totiž patřila jelenu.
Zachytila jsem pach stáda, jistě tam jelen bude. Připlížila jsem se můj úsudek byl správný, jelen tam byl. Vymýšlela jsem taktiku. Měla jsem plán. Vyrazila jsem. Stádo se leklo, ale nezahálelo, dalo se do pohybu. Zaměřila jsem se na jelena. Jelen byl mohutný a jeho parohy vypadaly nebezpečně. Silné běhy se odrážely se silou od země, nechával za sebou rozvířený prach. Přidala jsem a tlapy se měkce odrážely od země a zanechávaly otisk. Jedním velkým skokem jsem ho dohnala. Když zatočil znovu jsem skočila a zakousla se do jeho zadní nohy. Jelen propadl panice a zastavil se. Vykopl, ale netrefil se. Trvalo mi necelých pět minut než jsem ho skolila. Když, jelen padl mrtev k zemi, vítězoslavně jsem zavyla. Ostatní přiběhli a já podle hierarchie, nechala otce, aby si posloužil jako první. Pak jsem se zakousla já, neboť jsem byla jeho dcera a také jsem ho skolila, pak přišli na řadu ostatní. Lukáš něco řešil s tátou a táta u toho trochu vrčel, ale nevypadal rozčileně. Nakonec promluvil.
"Smečko, Lukáš se rozhodl pojmout Eruvii za svou partnerku a žádá smečku o svolení. Kdo je pro? Kdo je proti?" rozhlédl se, smečka utichla a otázka visela ve vzduchu. Pak se smečka začala přeskupovat, oddechla jsem si byl jenom jeden proti a to Nela. Lukáš vítězoslavně zavil a já se k němu přidala. Byl to vyčerpávající večer stala jsem se nejen součástí smečky, ale i jsem získala životního partnera.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama