Březen 2012

Smrt - jen další cesta kterou musíme jít

27. března 2012 v 18:46 | Mišel Eruvie Lexová |  můj život a můj svět
Dneska jsem přemýšlela o smrti. O tom jestli by na mě lidi vzpomínali a teď vím že by určitě vzpomínala lucinka !
Zatím vím jen o ní. Taky jsem přišla na to že po tom co jsem málem dvakrát umřela, že se nebojím smrti. Je to jen další cesta kterou podniknu. Bohové se jistě zajistí o to, abych se měla dobře. Pevně tomu věřím...

Kdo jsem ?

26. března 2012 v 11:45 | Mišel Eruvie Lexová
Celkem zajímavá úvaha nemyslíte ?

Kdo jsem ?

Nikdy jsem nepsala svůj životopis a ted se to k tomuto tématu hodí tak napíšu takový nevšední ; - )

Takže jsmenuji se Michaela Lexová. Narodila jsem se v Klatovech. Od mala jsem vyrůstala se psem, který mi byl otcem. proto jsem taky přijala za své psí zvyky. Celý život se tak nák protloukám. Dostávám ze všech stran bolestivé rány. Prošla jsem základkou, kde jsem poprvé poznala štěstí a opravdové přátelství. To jsem poznala Lucii Křížkovou. Od našeho oprvního setkání uběhlo dlouhých 6 let. Za těch šest let jsme se poznaly natolik, že si navzájem věříme, držíme se nad vodou. Zajímavé je že jsme se za ty leta ani jednou nepohádali a to v dnešní době je velice výmečné. Jsem ráda že jsem poznala něco hezkého ve svém těžkém životě. Jsem na ní odkázaná, jsem na ní velice závislá. Modlím se, aby se náš vztah nezměnil ke špatnému, ale aby stále držen, nepožkozený a silný jako je teď.
Nyní studuji druhým rokem střední školu v Sušici. Sušice je město fetáků. To jsem za ty dva roky zjistila. Studuji obor sociální činnosti. Sice v naší škole jsou samý fetky, nafintěný krávy, ale jsou tam i lidé kteří za něco stojí. Snad nepřijdou na to, že zveřejňuji jejich jména :D. Na prvním místě je určitě Anna Hnojská. Tato okouzlující holčina pro mě dělá první poslední a já jí jsem moc moc vděčná. Je to kámoška do pohody i nepohody. Sice vypadá že je velmi křehká, ale upozorňuji vás předem není tomu tak. Sedím s ní v lavici a hned jsou hodiny kratší a zábavnější. Takže mam jí moooc ráda. Nevím co bych bez ní dělala :) ♥. Další je Aneta Beranová. Tahleta holčina je ,,jinááá,,. aspon to o sobe tvrdí. Jedna holka o ní prohlašuje že je falešná svině. Avšak to není vůbec pravda. Udělá pro vás co vám na očích uvidí. Sedím s ní na angličtinu. Jsem ráda, že ji znáám ♥. Jana Mrázová - tak tahle holčina je google. :D je chytrá,, jak rádio,, musí být po jejím a to je občas probléém. :D:D:D néé jinak je to skvělá kámoška. Mam jí ráda je s ní sranda, vadí mi na ní jen jedna věc a to že se zbytečně za sebe stydííí, má ráda zvířata a je nadaná na učení a ruční práce. Ta to ve škole dotáhne daleko ;). Kateřina M. - holčina, která je povahově tajemná. Přiopadá mi že je trochu fantasistka. Nádherně kreslí, píše, ale učení není její parketa. Mam jí ráda protože mi rozumí teda aspoň mi to tak připadá. Dívčina která již v Sušici nestuduje. Je Jana Kadleců. Tahle holka je skvěláá. Mam jíí mooc ráda a budu jí mít ráda navždy. Zarykl ase mi do paměti a hlavně do srdce. Chybí mi, moc. Tyto holčiny pro mě hodně znamenají a nechci je ztratit !!! Ukazují mi spoustu věcí, pro které má smysl žít, a co si ještě více přát ? Dávají mi naději, že budu jednou moci žít štastně. No a já díky nim už tomu začínám i věřit, asi mě nakazili optimismem. :):):).
Nevím co sem ještě napsat. No asi to že nevím jak to bude vypadat v budoucnu. Ale je mi jasný že fantasista jako jsem já to bude mít v životě nezkutečně těžké. Ale ten život fantasisty za to stojíí.! Kord když mam kolem tolik opor od lidí které jsem vypsala. Rodina mi nic moc neříká. Není mi oporou nikdy mi jí nebyla spíšen naopak. Oporou mi byl jen můj pokrevní bratr Edgar který již nežije a moc se to na mě podepsalo. V rodině mě nic nedrží a proto se moc těším až vypadnu z domu. No po škole bych chtěla bydlet bud sama a nebo s Lucinkou, ale kdo ví třeba se Lucka zamiluje a půjde vlastní cestou :). A já jí to budu přát, ona taky nemá jako fantasička lehký život.

Snad se vám můj životopis líbil ;) Díky za přečtení :)

Moje země, aneb kde žiju.

21. března 2012 v 9:42 | misaeruvie |  můj život a můj svět
Žiju ve světě fantasie. Můj svět je velký, dokáži se v něm velice dobře orientovat. Většinu času trávím ve svém sídle. Nebo jsem ve válce. Miluju svůj svět za nic bych ho nevyměnila. Jsem v něm šťastná. Mám ráda Českou republiku, ale o mnoho raději žiju ve svém světě Fantasie. Kdyby se mě někdo zeptal, co bych si přála ze všeho nejvíce tak by to byl můj svět. Chci ho žít!

Hra na Pravdu

19. března 2012 v 8:09 | misaeruvie |  můj život a můj svět
Hra na pravdu v dnešní době normální věc. Všude se jen lže, lže, lže a lže. co je vůbec pravda? Existuje vůbec, nebo je všude jen lež. Znáte to přísloví¨: lež má krátké nohy? no tak v dnešní době už to ani neplatí, páni politici lžou 24 hodin denně a nikdo jim to nezatrhne. Takže za nějakou dobu budeme všichni lhát a nebudeme říkat pravdu hm, smuutná vyhlídka :(.
já jsem ráda že si s lucy nelžeme že jsme k sobě upřímné. netajíme před sebou nic, jsme si ,,věrné,,.

Ve stínu vlka------- 6.Kapitola

6. března 2012 v 18:37 | Mišel Eruvie Lexová |  Ve stínu vlka
"Tati? Jdi doma?"
"Jsem, holčičko, jen pojďte dál."
"Tati, víš, jen jsme ti přišli poděkovat za tu včerejší radu."
"Aha. No doufám, že to vyjde Eruvie chci, abys byla šťastná."
Mezitím někdo zaklepal.
"Kdo je?" zeptal se táta.
"To jsem já Nela."
"Pojď, dál Nelo. Copak mi chceš?"
"Posílá mě má matka, prý pro ni něco máš."
Mezitím mě Lukáš obejmul. Nela dělala jako, že si toho nevšimla. Táta poznal Lukášovo úmysly a řekl: "Eruvie, víš tak mě napadlo, znám jednu věštkyni z naší smečky, možná by ti mohla říci, jestli budeš mít štěňata nebo jestli se o to budete s Lukášem ještě pokusit."
Místo mě, ale odpověděl Lukáš, polichocen tátovou podporou: "To by bylo skvělé. Určitě vím, koho myslíš." Mrkl na něj a odvedl mě z chatky pryč.
Vedl mě lesem, až přišel k jednomu velkému pařezu, byl pomalován nějakými ornamenty. Vedle něj stála stará žena tmavé pleti. "Vítejte, čekám tu na vás. Eruvie a Lucanusi."
"Zdravíme tě Raste."
"Hm, přišla jsi, se zeptat, jestli v tvém těle rostou jiní?"
"Přesně tak." Řekla jsem.
"Opravdu chceš vědět pravdu." Pozorovala mě svýma mandlově zbarvenýma očima.
"Chci." Řekla jsem rozhodně, oči se mi změnily, vlčí podstata se drala napovrch.
"Hm, zajímavé. Tedy věz, porodíš vlčata. Je to, opravdu to co chceš?"
"Již jako malá holčička jsem chtěla vlčata." Oči se vrátily do původní barvy.
"Už vám nemám, co říci, můžete jít."
"Děkujeme Raste." Řekl Lukáš a otočil se. Když nás skryl les před zrakem Raste, tak mě Lukáš povalil na zem a líbal mě s takovou vášní, až se mi zatočila hlava. K naší smůle nás pozorovala Nela. "Ale, ale." Řekla podrážděně.
"Co chceš, Nelo? Slavíme."
" A co slavíte?"
"To se divím, proč tě to zajímá?" zavrčel.
"No se můžu zeptat ne?"
"Těhotenství" vložila jsem se do toho.
Oči jí zajiskřily, otočila se a běžela směrem k věštkyni, která jí bezpochyby už očekává. Za chvíli se ozvalo zlostné vytí a my to radši zabalily a hnali domů. Ne proto, že bychom se ji báli, ale protože jsme si chtěli užívat plnými doušky štěstí.

MHD

6. března 2012 v 18:14 | Mišel Eruvie Lexová |  můj život a můj svět
Když jsem přešla na čapkovku tak jsem musela dojíždět autobusem (městkou) Bylo to pro mě utrpení, neboť sem nerada uzavřená v prostoru s lidmi. To mi introverti býváme. Pak jsem si na to zvykla, nebo to spíš snažila přežít. No teď dojíždím z Klatov do Sušice a nemam žádný problém. No asi je to tím, že ten autobus není narvaný. Takže MHD je dobrá věc, ale je spíše určena extrovertům. ´=) My introverti si musíme sehnat jiný způsob dopravy. :D

Nový úsvit

4. března 2012 v 19:42 | Mišel Eruvie Lexová |  můj život a můj svět
Včera jsme si byly pro Nicolasse v Teplicích. Jsem jím okouzlená, pořád za mnou chodí a nechce se ode mě odtrhnout.

Osudový den je již zítra

2. března 2012 v 1:33 | Mišel Eruvie Lexová |  můj život a můj svět
Zítra ted 3.3.2012 si jedeme pro Nicolasse, doufám, že na mně zapůsobí stejně jako na fotkách a myslím si, že zapůsobí ještě lépe. Přijde tréning a těžké stávání o půl páté na vyvenčení ale myslím si, že výsledky budou perfektní.
Určitě jsem napíšu. Jak na mě zapůsobil. :)

Ve stínu vlka-------5. Kapitola

1. března 2012 v 20:14 | Mišel Eruvie Lexová |  Ve stínu vlka
"Nezlobíš se? " zeptal se mě Lukáš, když jsme přišli ze zkoušky.
"Proč bych měla?" zeptala jsem se udiveně.
"No, že sem nás spojil." Sklopil hlavu
"Lásko, já ani nevěděla, že to jde. Jsem moc šťastná, ale nevím jestli to mam brát jako vlčí manželství." Usmála jsem se nad slovem manželství.
"No je to manželství." Chtivě se na mě usmál a mě došlo o co mu jde.
"Ať tě to ani nenapadne." Zavrčela jsem, ale ne vážně.
"Myslím, že bychom měli jít spát." Řekl a potutelně se při tom usmíval.
Věděla jsem, že se z toho nevykroutím a ani jsem nechtěla. Poslušně jsem se nechala odnést nahoru. Lehce mě posadil na postel a sedl si naproti mně. Usmál se a naklonil se ke mně, aby mi dal polibek. Přitiskla jsem se k němu a vášnivě ho políbila. Hladila jsem ho po vlasech, zavrněl. Oběma se nám změnila barva očí.
Svlékla jsem mu košili. Přikryli jsme se dekou. Vášnivě se mě dotýkal, i tam, kde se mě nikdo jiný ještě nedotkl. Odtáhla jsem se, zarazil se. " Co se děje?"
"Mám strach"
"Z čeho?"
"No, že otěhotním."
"Nechceš děti?"
"Nechci ty lidské, celý život jsem chtěla vlčí."
"Vážně?"
"Myslíš si, že jsem hloupá?"
"Ne, ale vydrž chviličku." Vstal a šel pro telefon.
Zrudla jsem nebyla jsem zvyklá, aby mi v ložnici chodil nahý kluk. Ale nemohla jsem na něj přestat zírat byl tak hezky urostlý, svalnatý. Takového kluka jsem vždycky chtěla. Někam volal, a podle hlasu mluvil s mým otcem. Srdce mi málem vyskočilo z krku, proč volá mému tátovy? Byla jsem tak mimo, že jsem ani nevnímala o čem, se baví.
"Eruvie? Jsi v pořádku?" díval se na mě se strachem v očích.
"Jen jsem se trochu ztratila v myšlenkách, to dělám často." Bylo mi děsně.
"Mluvil jsem s tvým otcem. Říkal, že si není jistý, jestli je to možné, ještě mi zavolá.
Zrovna zazvonil telefon, Lukáš poslouchal výklad mého otce, poděkoval a zavěsil.
"Tvůj táta trochu prohrábl knihovnu a něco našel."
"A?" zeptala jsem se, byla jsem nervózní.
"Můžeme mít štěňata, ale musíme si vyměnit krev."
"Cože? Jak vyměnit?" zděsila jsem se.
"Říká se tomu krevní partnerství. Spojíme svou krev a naši vlci se spojí i genově. Síla genu bude natolik vysoká, že místo lidských mláďat porodíš vlčí. Chceš vlčata?"
"Já chci, chceš i ty?"
"Eruvie" položil mě do postele a zostřil své tesáky. Jemně se kousl do ruky, udělala jsem to samé. Dali jsme ruce k sobě. "Neboj se budu opatrný."
"Věřím ti." S těmi slovy jsem se mu celá podvolila. Nejdříve to zabolelo, ale pak už to bylo snesitelnější.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ráno jsem se probudila, byla mi zima a tak jsem se oblékla. Podívala jsem se na postel a zhrozila se, postel byla od krve. Lukáš nikde, nejdříve jsem si myslela, že jsem mu ublížila. Pak mi došlo, že jsme se kousli do ruky. Mezitím přišel Lukáš a v ruce nesl tác se snídaní. To jsem uvítala moc ráda. Když jsem se najedla vzal si mě na klín a hladil mě po vlasech, bylo mi s ním dobře. "Bolí tě něco, lásko?"
"Nic, je mi dobře. Lukáši myslíš, že se to povede?"
"To doufám. Pokud bychom nebyli úspěšní, zkusíme to znovu." Usmál se a já mu úsměv oplatila. Vstali jsme a já se šla obléct do oblečení na ven. "Půjdeš se mnou?"
"Kam? Já myslel, že chceš být doma?
Ne nechci, chci si zaběhat.
"Fakt? No tak to jdu s tebou. V lidské podobě, už jsem dlouho neběhal.
Vzali jsme si na sebe sportovní oblečení a vyšli. Nadýchala jsem se čerstvého vzduchu. Slunce bylo již poměrně vysoko, když jsme se rozběhli. Milovala jsem běh. Rozhodla jsem se navštívit tátu a poděkovat za radu.

Ve stínu vlka-------4. Kapitola

1. března 2012 v 18:17 | Mišel Eruvie Lexová |  Ve stínu vlka

"Tati jsem tu."
"Eruvie, pojď dál."
"Přišla jsem jak jsi chtěl."
"Byl hodný? Neublížil ti?"
"Ne tati. Nechvátá na mě."
"To jsem rád. Jde o tvé přijetí do smečky. Přidáš se ne?"
"No asi bych měla ne?"
"Samozřejmě, jsi má dcera jednou smečku povedeš. Navíc jsi talentovaná umíš se výborně proměňovat, nedělá ti to vůbec problém."
"Děkuji za pochvalu, to ty jsi ho včera odvolal?"
"Lukáše? Musel jsem, byla porada, promiň."
"To nic, jen, že jsem ho vůbec dneska neviděla."
"Co chceš, je to přece vlk." Zasmál se.
"Já vím. Chybí mi." Zasnila jsem se.
"Dneska začneš!"
"S čím? Jako se zkouškami?"
"Ano, ale jen se zkouškou."
" To je?"
"To se dozvíš večer."
"Dobře, jdu hledat Lukáše."
"Tak večer Eruvie.
Sešli jsme se v celkem hojném počtu. Byla tam skoro celá smečka. Táta mi zadal úkol, ulovit jelena. Což by nebyl problém, kdybych uměla lovit. Otec přinesl nádobu a v ní byla krev. Okamžitě se mi změnila barva očí na zlatou a zavrčela jsem. Pud mě chtěl pohánět poddala jsem se mu. V běhu se proměnila a šla po pachu jelena. Krev v nádobě totiž patřila jelenu.
Zachytila jsem pach stáda, jistě tam jelen bude. Připlížila jsem se můj úsudek byl správný, jelen tam byl. Vymýšlela jsem taktiku. Měla jsem plán. Vyrazila jsem. Stádo se leklo, ale nezahálelo, dalo se do pohybu. Zaměřila jsem se na jelena. Jelen byl mohutný a jeho parohy vypadaly nebezpečně. Silné běhy se odrážely se silou od země, nechával za sebou rozvířený prach. Přidala jsem a tlapy se měkce odrážely od země a zanechávaly otisk. Jedním velkým skokem jsem ho dohnala. Když zatočil znovu jsem skočila a zakousla se do jeho zadní nohy. Jelen propadl panice a zastavil se. Vykopl, ale netrefil se. Trvalo mi necelých pět minut než jsem ho skolila. Když, jelen padl mrtev k zemi, vítězoslavně jsem zavyla. Ostatní přiběhli a já podle hierarchie, nechala otce, aby si posloužil jako první. Pak jsem se zakousla já, neboť jsem byla jeho dcera a také jsem ho skolila, pak přišli na řadu ostatní. Lukáš něco řešil s tátou a táta u toho trochu vrčel, ale nevypadal rozčileně. Nakonec promluvil.
"Smečko, Lukáš se rozhodl pojmout Eruvii za svou partnerku a žádá smečku o svolení. Kdo je pro? Kdo je proti?" rozhlédl se, smečka utichla a otázka visela ve vzduchu. Pak se smečka začala přeskupovat, oddechla jsem si byl jenom jeden proti a to Nela. Lukáš vítězoslavně zavil a já se k němu přidala. Byl to vyčerpávající večer stala jsem se nejen součástí smečky, ale i jsem získala životního partnera.