Fiktivní příběh - Cesta za lepším životem

2. ledna 2012 v 16:33 | Mišel Eruvie Lexová
Jmenuju se Jan .Je to už 5 let od mého propuštění z vězení v Plzni. Od té doby jsem se stal lepším člověkem, věnuji se rodině, chodím do práce a vydělávám těžce peníze, nepiju ani nekouřím a už vůbec nefetuju. Tohle je mé lepší já. Ale co bylo předtím ...?
Narodil jsem se v roce 1960, bydlel jsem v Praze na Malé straně ale pak jsme se odstěhovali do Plzně bylo mi tehdy 8 let. Změna prostředí vzala za své táta nás opustil a máma začala pít alkohol a šlapat. Měl jsem moc volného času a byl jsem sám doma, brzo nato jsem se chytl party smíšenců. Říkali si Přízraky. Malí zloději co mají fůru volnýho času. A tak začala má cesta zločinu. Kradl jsem v maloobchodech kde na to málokdy přišli. Když mi bylo 15 začal jsem krást i ve větších obchodech. Nechytili mě, posiloval jsem, cvičil a zdokonaloval se. Stal jsem se vůdcem Přízraků z kloučků se stali pořádní kluci. Odvážní a věrní mě. Podnikali jsme čím dál větší akce. Začalo se o nás mluvit ale léta nás nikdo ani jednou nechytil. V roce 1985 jsem podnikl největší loupež plánoval jsem ji celý jeden rok. Vše bylo vymakaný do detailu. Náš cíl byla plzenská banka. Vyjeli jsme za svítání a jeli jsme si pro vybavení. Všechno klaplo měli jsme vybavení a jeli jsme do banky, dva z přízraků se měli vydávat za zájemce o účet. My ostatní měli zajistit zadní vchod banky. Stáli jsme tam byla zima ale my vytrvali. Bylo to nějak podezřelé. Tom s Pavlem byly v bance moc dlouho. Ani jsem nestihl vyjádřit své obavy ostatním, ozvaly se houkačky fízlů. Zaklel jsem a nasedl a ujížděl. A začala pěkná honička. Hnali jsme se šílenou rychlostí přes město ale poldové nám byly v patách. Kluci na zadních sedadlech otevřeli okna a prostřelili policejnímu auto kola. Poldové dostali smyk a srazili se s nákladákem. Zastavili jsme v tiché uličce a každej se vydal nějakým směrem nenápadně. Bylo to jen tak tak. Po tomto incidentu jsme se na nějakou dobu zklidili a začali si užívat a rozhazovat nakradené prachy. Zvali jsme si levný děvky a užívali si s nima. Koupili jsme si drogy a vymývali si mozky chlastali jsme kouřili, hulili. Ale zásoby nebyly věčné a peníze začali rychle ubívat. Když nám došli tak spousta z kluků umřela protože neměli co hulit a co si píchat. Přízraci se rozpadli a každej si šel po svym ale nikdo nezačal žít normální život. Ani já ne. V roce 1995 jsem se postavil sám na nohy a začal krást sám na vlastní pěst. Peníze jsem utrácel v bordelech a nebo v barech. Jednou jsem se připletl k jednomu manasovi a ponikl s ním loupež. Dopadlo to katastrofálně, chytili nás a my šli k soudu. Ten manas z toho vyvázl se 3 rokama ve vězení ale já tam měl ztrávil 10 let. Nastoupil jsem na odpykání trestu v roce 2000, ve vězení jsem potkal známé tváře pár kluků z bývalých Přízraků který si zde odpykávali trest. Párkrát za mnou přišel kněz nevim co tam vůbec pohledával. Ale přinášel s sebou bibli a četl mi z ní. Nechápal jsem ho o co mu šlo ale když naposledy za mnou přišel řekl že každý má možnost volby. S tím mi zanechal i bibli. Bibli jsem si ve vězení několikrát přečetl. V roce 2004 mi nabídli zkrácení trestu do roku 2006 přijmul jsem to s radostí. Měl jsem totiž ve vězení dobré chování a tak se mě chtěli nejspíš zbavit. Když jsem potom v roce 2006 vyšel z vězení začal jsem žít nový život hledal jsem práci, doháněl vzdělání. Našel jsem práci v restauraci no teda vlastně v rychlém občerstvení. Jednou tam přišla krásná žena a já se do ní zamiloval bylo to tak magické. Prozradila mě své jméno a dala mi své číslo nejspíš to okouzlení bylo oboustrané. Jmenovala se Anna a já ji na svém prvním randeti řekl skutečnost co jsem byl zač. Vzala to celkově s nadhledem a nedala se odradit. Když jsem si našel lepší práci tak sem se k ní nastěhoval do krásného rodiného domku. Po roce jsme se vzali a narodili se nám dvojčátka Anežka a Karolínka. Jsem štastný muž, ale stále mě děsí čím jsem kdysi byl. Ale to co bylo bylo. Je třeba hledet do předu a nezaobírat se minulostí. Snad budu lepší člověk, každoročně přispíváme na chudé a nemocné. Ikdyž moc peněz sami nemáme. Má rodina mě podporuje a já jsem rád za to že je mám.


Vězte že každý máte možnost volby kým chcete býti ...!!!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucie Lucie | Web | 2. ledna 2012 v 17:02 | Reagovat

Pani.. Krasny pribeh:) pekne napsano:)

2 Barčuše Barčuše | Web | 2. ledna 2012 v 17:19 | Reagovat

Příběh, který mne nadchl. Jako bych jej vlastně četla z knížky. Opravdu hezký. ..

3 Voldy,Miška,Slim,Eruvië Voldy,Miška,Slim,Eruvië | 2. ledna 2012 v 20:43 | Reagovat

[1]: dekuji

4 Voldy,Miška,Slim,Eruvië Voldy,Miška,Slim,Eruvië | 2. ledna 2012 v 20:44 | Reagovat

[2]: dekuji ne z knihy to neni je to z mý hlavy vymysleny

5 Kalwen Kalwen | 2. ledna 2012 v 21:55 | Reagovat

Máš to mooooooooc pěkný :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama