Nejlepší přítel

19. prosince 2011 v 21:58 | Mišel Eruvie Lexová |  můj život a můj svět
Ráda bych napsala příběh ze svého života, vím že je vám můj život lhostejný ale možná z něj něco vyčtete.

Bylo září roku 2006 právě jsem nastoupila do nové školy, s novými učiteli, s novými spolužáky.
Přestupovala jsem kvůli šikaně a proto jsem se bála nového prostředí byla jsem velice nepřispůsobivá, ve třídě jsem znala jen jednoho kamaráda ze skautu ale to bylo vše.
První den byl nejhorší nevěděla jsem kam si sednout a tak jsem si sedla do první lavice blíž ke dveřím.
Sedla si ke mně jedna holka jmenovala se Karolína, ale druhý den už tam neseděla seděla tam dívka se zářivýma očima světlou pletí krásným úsměvem a tichou uzavřenou duší. V tu chvíly,, kdy jsem ji spatřila, bylo mi nějak lehce a když jsem se jí zeptala jetli si můžu sednout její hlas připomínal tichý harmonický vánek za ranního rozbřesku.
V hlavě mě projel hlas ,, to by byla kamarádka milá, tichá s uklidnujícím melodickým hlasem ,, rozhodla jsem se o ní bojovat ,,.

Uplynul týden a Lucinka stále mlčela nijak se nezařazovala do kolektivu který dobře znala byla s nimi přece jen dlouhých šest let, všimla jsem si že se o ni moc lidí nezajímá. Samozřejmě mi to připomnělo můj problém nezapadla jsme do kolektivu ale jak bych mohla tichá nespolečenská holka jako já. Myslím si, že jsem ani nechtěla zapadnout a dnes jsem ráda že jsem nezapadla.

Lucinka se mnou moc nebavila spíše mi odpovídala na otázky celý rok jsem si připadala jako vzduch.
O rok později v sedmé třídě to nebylo o nic lepší ale už jsme byly celkem na sebe zvyklé a začly jsme se tak nák otukávat.
Zjistila jsem že také žije v jiném světě než v reálném, byla jsem ráda že nejsem na světě jediná. Byl tu bod spojení obě nás spojovala fantasie a ta nás spojuje dodnes.

V osmé třídě přišel radikální zlom stali jsme se po dlouhých dvouch rocích kamarádkami.
Byly jsme na sobě již závislé těšili jsme se na sebe a když jedna z nás nepřišla tak jsme byly zklamané.
Doprovázela jsem Lucinku domů a to byste nevěřili kolik legrace se dá zažít při 8 minutové procházce :).
Myslela jsem že jsem ten nejštastnejsi clovek jaky kdy zil OMYL!!! ten nejštastnejsi jsem se teprve mela stat_!
Prisla devátá třída poslední rok docházky, vyber stredni skoly mé tezke období.
Vedela jsem ze to pride, ze ji ztratím ale nezoufala jsem a plnymi dousky si uzivala kazdou vterinu její přítomnosti.
Den vysvedceni ten rok utekl az moc rychle v den kdy jsem opustila zakladni skolu jsem se mela stat nejstastnejsim clovekem ale jeste jsem o tom nemela ani ponetí !!!
Ve škole jsem poprosila Lucinku jestli se s ní mohu obejmout, nemela rada fyzicky kontakt a ja se to snazila respektovat.
Doprovodila jsem Lucinku k ní domů a s brekem se s ní rozloučila. Dodnes si pamatuji jake to bylo obejmout cloveka který mě naplnil jen tím nejčistčím co na zemi existuje a to nekonečním přátelstvím.
Lucinka mě mile až dojemne prekvapila brečela, nečekala jsem to od ní.
Po prázdninách jsem nastoupila do nové školy ale něco mi tam chybelo byla to Lucinka, musela jsem ji videt.
Hned na začátku roku jsem se s ní viděla, viděla jsem člověka který se na mě díval úplně jinak než před prázdninami.
Viděla jsem v těch očích bezmerné přátelství věděla jsem co se stalo, stali jsme se nerozlučitelnými kamarádkami kamarádkami navěky, to jest do konce našich životů. Přišla, ba přiběhla a padla mi kolem krku to mě tak zaskočilo že jsem nemohla popadnout dech, poslední překážka opadla Nejlepší kamarádky bez překážek a tak to má být.
Nyní se s ní vidím skoro pořád o víkendech vím že se změnila ale kdyby to neudělala byla by na intru ubohá.
Ikdyž se změnila pořád je to moje nejnejnejlepší kamarádka kterou nikdy neopustím a které budu celý svůj život věrná.
Nepoznala jsem lepšího člověka než ji a asi nikdy nepoznám.

Snad se vám můj životní příběh líbil a snad i vy máte kamarádku či kamaráda jako já mám Lucinku

,,Přátelství je silnější než ta nejsilnější láska,,

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Máš nejlepší kamarádku/kamaráda?

Ano, mám 100% (5)
Ne, nemám 0% (0)
Ani, nevím 0% (0)

Komentáře

1 Kalwen Kalwen | 20. prosince 2011 v 19:22 | Reagovat

Nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy tě nechci ztratit, kdybych tě tenkrát nepoznala, zůstala bych na světě úplně sama, všichni se mi nějak ztrácejí ze života, ale ty mě prosííím neopouštěj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama